Duchovní slovo k 33. neděli v mezidobí

 

Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

 

„Co se týká času a chvíle příchodu Páně, není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci. Až budou lidé říkat: „Je pokoj a bezpečí“, tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad vámi právo! Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.“ (1 Sol 5, 1-6)

 

V úryvku z 1. listu apoštola Pavla soluňským křesťanům, který tvoří druhé biblické čtení této neděle, se mluví o času čekání, o očekávaném příchodu Pána a o spánku a bdění. Apoštol Pavel a s ním první křesťané očekávali definitivní druhý příchod Pána Ježíše a s ním spojený konec tohoto světa a začátek éry Božího království velmi brzy. Domnívali se, že se ho většina z nich dožije na tomto světě. My dnes s odstupem dvou tisíc let můžeme říct, že první generace křesťanů v tomto směru neměla nejlepší odhad. Přesto slova vybízející k připravenosti na brzký, avšak ve svém konkrétním načasování nečekaný Pánův příchod, jsou stále aktuální i pro nás křesťany 21. století. Vždyť každý z nás zažijeme osobní setkání s Pánem, skutečný Pánův příchod v okamžiku našeho odchodu z toho světa, v okamžiku naší smrti. V tu hodinu skutečně přijde Pán Ježíš ke každému z nás a pozve nás k účtování ze svěřeného času života. Kdy však tento důležitý okamžik našeho života přijde, nevíme nikdo z nás. Ovšem Ježíš, a v dnešním druhém čtení také apoštol Pavel, často varoval před nebezpečím, že člověk může být v té chvíli nepřipraven na vstup do Božího království, což by se rovnalo životnímu krachu s věčnými důsledky. V dnešním textu se v této souvislosti mluví o spánku a bdělosti:

„Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.“ (1 Sol 5,6)

Jistě jsme každý z nás zažili situaci, kdy se probudíme s velkou úlevou po zlém snu, s úlevou, že to tíživé, nepříjemné, ohrožující či děsivé není skutečnost, že to byl jen sen. Po probuzení ze snu si také často uvědomíme, kolik v něm bylo naprostých nesmyslů a nelogičností, které nám ale, dokud jsme spali a snili, jako nesmyslné a nelogické vůbec nepřipadali. Ovšem také máme zkušenost s podobnou, ale obrácenou situací, kdy se probudíme po krásném snu, a my si se smutným povzdechem uvědomíme, že to krásné není skutečné, že to byl jen sen, a já jsem se probuzením vrátil do neradostné reality. Právě takovémuto probuzení po příjemném snu do nepříjemné reality se může podobat okamžik naší smrti. Písmo nás opakovaně upozorňuje, že je možné žít život jakoby ve spánku, jakoby ve snu, který je nesmyslný, mimo realitu, ale já to nevím, protože „spím“. Žiji si nevědomky podle nesmyslné logiky mého „snu“ – nesmyslnost mého životního snažení mohu poznat právě jen, až procitnu ze svého životního „spánku“. Neštěstím by bylo, kdybych „procitl“ až v okamžiku smrti a už nemohl nic změnit…

Ano, skutečně mohu žít svůj život podle pravidel, která jsou podle jediné pravé reality – totiž podle reality Boží – nesmyslná. Mohu tak všechen svůj životní čas a všechny své životní síly nevědomky vyplýtvat na něco, co je z hlediska věčnosti naprosto zbytečné, nebo dokonce zlé a škodlivé, a ještě si u toho myslet kolik dobrého a záslužného konám. Pán Ježíš nás přišel probudit z omamného a duchovně smrtícího spánku. Pán Ježíš nás svým slovem, svým životem a zvláště svou obětí lásky na kříži burcuje, třese s námi a volá k procitnutí ke skutečnému životu. Ježíšův hlas, Ježíšova slova, Ježíšovy skutky, jeho život, jeho smrt a vzkříšení, to všechno je Pánův hlas z břehu pravé reality – hlas „Pravdy, která vás osvobodí“, jak říká Ježíš (Jan 8, 32). Tento nebezpečný spánek hrozí každému z nás, každý z nás máme sklon do něj po dílčím probuzení opět upadat. A přitom naše spása závisí právě na tom, jestli se necháme Ježíšem probudit dříve, než dojde k nepříjemnému probuzení k účtování…

Naslouchejme Ježíšovi, přemýšlejme o tom, co říká, co koná, co učí, přemýšlejme o jeho oběti lásky – zaslechněme osvobozující hlas Pravdy, nechme se stále znovu a znovu probouzet  k opravdovému životu!

„Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.“

 

14.11. 2020                                                                                                      P. Milan Geiger

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás.