Duchovní slovo na 32. neděli

                   Nejen o mlčení a moudrosti

 

Moudrost, panenství, svatební hostina.. Tato klíčová slova dnešních čtení bych rád doplnil ještě o mlčení a tajemství.

Jsou to slova – klíče otevírající člověku úzkou bránu naplněného života v každé době, tím spíše v naší.

 

Před pár lety jsem před jakousi slavností celebrací potkal v průjezdu plzeňského biskupství Dom Samuela, opata z Nového Dvora. Entuziasticky jsem mu položil otázku: Mon Père, ditez-moi quelque chose de sage. Bez přípravy odvětil: La meilleure sagesse, c est le silence.

Tato slova se nezvykle odrážejí na pozadí dnešního hlasitého, netrpělivého, roztěkávajícího a roztěkaného, násilného mediálního světa primitivních vášní. Znějí jako poslové jiné reality..

Moudrost. Hledáme moudrost?

Kdo ještě dnes hledá moudrost?

Lze ji vůbec nalézt?

Autor Knihy Moudrosti, stejně jako Dom Samuel, tvrdí, že ano: Dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. (…) Předchází nás.. (…) Sedí u (našich) dveří. Vychází vstříc každé naší myšlence… (otázkou je, zda se naše myšlenky chtějí s ní opravdu potkat).

Moudrost byla v dějinách různých kultur považována za cosi velmi cenného. Lidé usilovali o moudrost – hledali ji a milovali (FILOSOFIA).

Opakem moudrosti je v dnešním podobenství o pannách POŠETILOST.

Všechny panny mají lampy. Všechny si zdřímnou. Únavou. Ale jen polovina z nich bude moci vejít do svatební síně. Moudré panny totiž mají olej. Pošetilé nemají, a nebudou proto schopny doprovázet ženicha a nevěstu. Jsou nepřipraveny a není již čas s tím cokoliv udělat.

Všimněme si, že pošetilé nebyly vpuštěny proto, že by předtím provedly něco vysloveně zlého. Jen neměly olej. Zdánlivě banalita. Ale svou nedbalostí a naivní lehkomyslností tak promarnily svoji životní šanci!

Toto podobenství není jen nějakým poučujícím křesťanským pohádkovým moudrem ve stylu: Neznáte dne ani hodiny! Buďte připraveni a nebojte se!   

Ono ukládá každému z nás VNITŘNÍ ÚKOL: Naše duše je jako panna, jež může žít vědomě, nebo nevědomě.

Žít vědomě znamená být přítomen, když se zjevuje smysl dění/věcí. Chápat

Žít nevědomě potom znamená být vlastně nepřítomen. Nevědomě žijící člověk stéká po životě jako kapka deště po pláštěnce. Smysl/slovo moudrosti nemůže do takového člověka vstoupit.   

Myslím si, že svět ve kterém dnes žijeme, staví v tomto ohledu před naši duši – PANNU – obrovsky náročný úkol. V životě totiž jde o MOUDROST, o PŘIPRAVENOST na setkání se SMYSLEM, jde o prostor TICHA v nás, který je zahlušován tsunami obrazů, videí, sloganů, křiku.

Neztratí v tom naše duše orientaci?

Nezapomene si pro halas obrazů a plytkých sloganů opatřit to, co je OPRAVDU potřebné?

Je možné v zahlcení texty a videi ještě vůbec slyšet bití vlastního srdce?

Je možné ještě vůbec zaslechnout bití srdce Moudrosti?

Není tento hluk něčím, co nás jen unavuje, a tedy oslabuje, a tedy ohrožuje, protože může přijít den, kdy procitneme ze spánku tohoto šílenství a budeme nepřipraveni?

Inspirativně o tom hovořil před více jak půl stoletím Pavel VI. při návštěvě Nazaretu (5. ledna 1964). Velmi osobní vyznání: Především učí tento Dům mlčení. Kéž by v nás znovu ožila nejhlubší úcta k mlčení: vždyť je obdivuhodným a potřebným stavem mysli právě pro překotný a bouřlivý život v našem věku, kdy na nás útočí tolikerý křik, povykování a vřava. Ach, ty nazaretské Ticho, nauč nás nastálo se upřít k dobrým myšlenkám a soustředit se na duchovní nitro, provždy se řádně přichystat k naslouchání Tajemným Božím Záměrům a Návodům Pravých Učitelů; nauč nás, nakolik je potřebná a platná příprava, učení, meditace, vlastní vnitřní řád života a modlitba, jíž v skrytu přihlíží Samotný Bůh.

 

Mlčení/ticho je cestou k moudrosti. Je přesvědčen Dom Samuel.

A malá Terezka píše své sestře Celině, že panenství je hlubokým mlčením (List č. 122, 14. října 1890). Její objev!

Mlčení nás tedy nemá jen moc přivést k moudrosti, ale také obnovit v nás panenskost duše. Mlčení, moudrost a panenství (duší) nakonec úzce souvisejí s TAJEMSTVÍM.

Druhý člověk je pro nás Tajemstvím. Bůh je pro nás Tajemstvím. Mše svatá je pro nás Tajemstvím..

Vědět to znamená být už trochu moudrým. Je moudré umět se zastavit před Tajemstvím druhého. Odmlčet se před ním. Mé mlčení tak může Tajemství druhého chránit, jako i panenskost mé vlastní duše.

I v manželství se musíme naučit zastavit se před Tajemstvím druhého. Láska totiž ví, kdy mluvit, a ví, kdy mlčet.

Ticho – mlčení je tedy něčím, co je obrovsky důležitým úkolem pro nás křesťany dnes.

Je branou, u níž sedává Moudrost. Udržuje panenskost duše a její připravenost na setkání se Ženichem. A chrání Tajemství, bez něhož se život propadá – a o tom jsem hluboce přesvědčen – nejprve do familiérní důvěrnosti, později do nudy a nakonec do smutku.

Dejme ještě prostor Pavlu VI.: Nazaretský dům je školou, v níž začínáme rozpoznávat Kristův Život: je tudíž školou Evangelia. Zde se totiž nejprve učíme dívat, poslouchat, rozjímat a do hloubky pronikat, jaká Vznešená a Tajemná Síla je ukryta v tom velmi Prostém, velmi Pokorném a velmi Krásném Zjevení Božího Syna. (…)

Zde zajisté, v této škole, chápeme, proč je třeba zachovávat duchovní kázeň, přeje-li si někdo řídit se učením Evangelia a stát se Kristovým žákem.

Jak rádi bychom se chtěli vrátit ke svému nejútlejšímu dětství a znovu se svěřit této Pokorné a zároveň Vznešené nazaretské škole! Jak mocná je naše touha moci obnovit v blízkosti Marie své snažení o pravou životní moudrost a o získání schopnosti chápat Božské pravdy!

+

 

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás.